O vrtulnících
Od dob prvních úspěšných vzletů letadel bylo zřejmé, že se
člověk bude muset smířit s jistými skutečnostmi, které jejich užitnou
hodnotu omezují a to hlavně prostor pro získání potřebné rychlosti nutné pro
vzlet. Zkrátka bez letiště to nešlo. Touha po možnosti vertikálního vzletu i
přistání sahá daleko před první letecké pokusy. Kresby strojů
s rotujícím křídlem pocházejí z pera Leonarda da Vinciho.
Dosud jsou vrtulníky nejvšestrannější létající stroje
dneška. Jejich všestrannost dává pilotovi kompletní přístup do třírozměrného
prostoru a to způsobem, kterým žádné klasické letadlo nemůže. Pokud jste někdy
helikoptérou letěli tak víte, že její schopnosti vás přímo nadchnou.
Ohromující flexibilita znamená, že helikoptéry mohou létat
téměř kdekoli. Avšak také to znamená, že létat tyto stroje je velmi
komplikované. Pilot musí neustále přemýšlet ve třech prostorových osách a musí
neustále používat a koordinovat pohyby nohou i obou rukou, aby helikoptéru
udržel ve vzduchu. Řízení vrtulníku vyžaduje velmi mnoho tréninku a zkušeností
a rovněž i nepřetržitou pozornost ke stroji.
Z čeho se skládá vrtulník
Vrtulníky za Svazarmu
Jako i na jiných svazarmovských letištích se v šedesátých letech
minulého století i v Kolíně objevily aeroklubové vrtulníky HC-2 a
HC-102.
Vrtulníky v Kolíně po roce 1989
V roce 1993, kdy se naše tržní ekonomika nacházela
v počátcích a česká letiště i aerokluby zažívaly velké změny, našlo se několik
podnikavců, kteří byli ochotni zkusit štěstí i v takovém oboru jakým je
vrtulníková letecká škola. A tak začala na kolínském letišti působit společnost
ESPE AIR, která se kromě pilotního výcviku na letadlech zabývala hlavně
vrtulníky. Byly zde dva Robinsony R-44 Astro a pět dvoumístných R-22 Beta. Rychlý vzestup firmy
následoval rychlý pád a během šesti let byl veškerý provoz společnosti ukončen.